Podvečerní ježdění 16.11.2014
Podvečerní ježdění s osvětlenými modely
Už od července jsem připravoval netradiční akci nočního ježdění s osvětlenými modely.Jan Čenkei přišel s nápadem jezdit kolem majáku a všechny přítomné tím nadchl. Polystyrén na maják sehnal Jan Havlín a má maličkost tomu dodala tvůrčí schopnosti, čas a píli. Ani ostatní členové klubu nezaháleli. Alenka se chopila vyladění barevnosti skalní základny majáku tvořené nadrceným kamenem.
Kdy jezdit? to byl dost zajímavý námět na zamyšlení.
Po důkladném přemýšlení jsem stanovil datum našeho setkání po přechodu z letního času na zimní. Brzo se stmívá a lidé nebudou tak pozdě večer doma, ne každý to má za rohem.
A tak jsem na 16.11.2014 rozposlal pozvánky. Jak je zvykem, ozvalo se jen pár jedinců. Nebylo tedy jisté jestli atmosféra ježdění nebude hodně komorní J. Rozhodl jsem se vytrvat a tak jsme se s Honzou Čenkeiem sešli hodinu předem u rybníka a společně postavili trať.
Trať jsem vytvořil úplně novou a ještě jsem ji na míru upravoval rovnou u vody.
Zaklad tratě je stejný, a je zakotvený na stejném místě, motouz byl z umělého vlákna a tak se mu pod vodu moc nechtělo a na koncích dost z vody vykukoval.
Trať vypadala moc pěkně, osvětlené bójky a uprostřed svíticí maják, fakt paráda.
S padající tmou se začali sjíždět nadšenci večerního ježdění s osvětlenýma modely.
Pro jistotu jsem všem se na začátku akce vysvětlil kam je bezpečné jezdit a kam ne,
a stejně někteří (zřejmě v důsledku euforie očekávaného dobrodružství) neposlouchali a vyrazili jako by tam nebyla žádná trať a žádné záludnosti. Už byla dost velká tma a vidět ve tmě jakýkoliv předmět natož plovoucí bylo zhola nemožné. Z osvětlených lodí jsou kdesi v dálce vidět jen barevná světýlka. A že jich tam bylo dost. Na břehu se sešlo odhadem 25 lidí a možná i víc. Říkal jsem si jak se akce vydařila a měl jsem velkou radost.
Osud tomu, ale chtěl aby nám večer okořenilo trochu drama a jeden zkušený kolega co k nám jezdí na závody přetrhl lodním šroubem vrcholovou spojnici s břehem. Proč byl jeho model ve vzdálenosti 80m od místa kde stál mi dodnes není známo. I na tu vzdálenost zaznamenal, že jeho model má potíže a uvolněným krokem se vypravil situaci řešit. Nikdo z nás netušil co bude následovat. Jezdil jsem si v pohodě a najednou stojím, Ota Křen hlásil stojím na majáku. Vůbec jsem nechápal co se děje a šel jsem k pravé ukotvené spojnici a potáhl za ni. Najednou jsem uviděl, že ji přitahuji úplně ke břehu, jak na udici na ní byla namotaná moje nová loď a o kus dál i loď Oty Křena a maják. Radost jsem teda neměl a ani slov se mi nedostávalo.
Na pomoc přispěchali kolegové s osvětlením a pomohli vše vytáhnout z vody, lodě, maják i bójky. Prostě žádná nuda u vody.
Akce pokračovala ještě asi hodinu a půl a pak se pomalu lidé se svými modely rozjeli k svým domovům.
Co na závěr?
Všem moc děkuji za účast, a díky našemu patronu, že jsme neutopily žádnou loď.
Děkuji Martin Karpatský
